Historie Reiki

Usuiho životopis

Mikao Usui se narodil 15. srpna 1865 v obci Taniai v Jamagatě, okrese Gifu v Japonsku, která se nyní nachází v blízkosti dnešní Nagoji. Podle nápisu na jeho pomníku se jeden z jeho pradědečeků jmenoval Tsuentane Čiba a byl vojenským velitelem během konce období Heian a začátkem období Kamakura (1180-1230). V roce 1551 další z jeho příbuzných, Toshitane Čiba, dobyl město Usui a následně všem členům rodiny dovolil užívat toto jméno.

Mikao Usui byl přirozeně ovlivněn šintoismem, tradiční vírou japonského lidu z dob ještě před kontaktem s Čínou. Šintoismus se zaměřuje na kami, což jsou bohové v podobě ptáků, zvířat, hor, stromů a lidí. V 18. století učenec jménem Motoori Norinaga (1730-1801) řekl: „Podle starých zvyků, ať už se něco zdálo jakkoli nápadné a působivé, pokud ten jev nebo čin vedl k pocitu úžasu, byl nazýván kami“.

Usui byl známý používáním džumon  – kouzel nebo zaklínadel v jeho učení, pocházející z šintoismu a taoismu. Je známo, že Usui také cvičil Šugendža, jinak známé jako Šugendó, cvičení, které praktikují buddhisté školy Tendai. Šugendó je japonský vrchol askeze šamanismu, který zahrnuje šintoismus a buddhismus. Úloha léčitelů Šugendó je nabízet náboženské služby jako jsou věštectví, věštění, směřování, modlitby, rituální zaklínadla a exorcismus. Šugendža byl často používán rodinnými klany k léčbě chorob nebo k zabránění neštěstí.

Usui měl různá zaměstnání, včetně působení v roli osobního tajemníka hraběte Šinpeie Gota (Motocugu Šinpei), politika, který byl mimo jiné ředitelem společnosti Jižních Mančuria železnic. V roce 1920 se Motocugu stal sedmým starostou Tokia.

Usuiho rodina

Usuiho otec měl rodné jméno Uzaemon a jeho matka byla z rodu Kawai. Jeho bratři, Sanja a Kunidži, se stali lékařem a policistou. Měl také starší sestru, která se jmenovala Curu. Usui se oženil se Sadako Suzuki, měli spolu 2 děti, Fudži a Tošiko. Fudži (1908 – 1946) zůstal jako učitel na Tokijské univerzitě a Tošiko žila krátký život, zemřela ve věku 22 let v roce 1935. Celá rodina je zpopelněna a pohřbena na hřbitově u chrámu Saihodži v Tokiu.

Usui byl vychován v dětství jako samuraj a z bojových umění praktikoval konkrétně aiki-džutsu.

Studoval v buddhistickém chrámu a pokračoval ve svém vzdělání, dokud se nestal zaike a později nakonec i buddhistickým knězem Tendai. To mu umožnilo zůstat ve vlastním domě se svou rodinou, aniž by musel bydlet v chrámu. Jako dospělý cestoval v rámci svého pokračujícího celoživotního studia do několika západních zemí včetně Ameriky, Evropy a Číny. Jeho studium se týkalo historie, medicíny, buddhismu, taoismu, křesťanství a psychologie.

Usuiho Reiki

Usui založil Usui Reiki Rjóho Gakkai, což znamená „Usuiho společnost pro duchovní energii a terapii“, společnost japonských mistrů Reiki (podle jiných zdrojů tuto společnost oficiálně založili až jeho následovníci). Předpokládá se, že jeho způsoby terapie v Japonsku přežily do současnosti (ale nikdo neví přesně, jak se Gakkai praktiky v dnešní době provádějí). Sensei Ushida byl tím, kdo po smrti nahradil Usuiho v předsednictví tohoto sdružení.

Tato společnost zůstala po mnoho let utajena a v současné době je prezidentem Gakkai  Šihan (mistr) Masaki. Ačkoli mnoho z jejich učení ještě zůstává v tajnosti, kousek po kousku sdílejí členové Gakkai (např. Šihan Hiroši Doi) své znalosti s ostatními ve světě. Sdružení samo je však stále hermeticky uzavřenou společností, ke které je téměř nemožné získat přístup.

Nedávné objevy o životech mistrů Reiki ze stran odborníků odhalily, že příběh o historii Reiki a jejím cestování na Západ jsou nepravdivé. Hawajo Takata, Reiki Šihan v dohodě s Čudžiro Hajašim (1879 – 1940) změnil historii vývoje Reiki tak, aby se Reiki více prosadila na Západ. Usuiho sestřenice, buddhistická jeptiška školy Tendai, jménem Suzuki, která studovala Reiki u Usuiho od roku 1915 až do jeho smrti v roce 1926, tvrdila: „Nebyl zde žádný jasný postup, dle kterého by mistr začal učit. Lidé byli k němu přitahováni díky jeho charismatu a moudrosti a žádali ho, aby je učil, ale on sám se nikdy neumístil do role učitele.“

Suzuki uvádí horu Hiei (Hieizan), slavnou Tendai horu blízko Kjóta, jako jednu z hor, kde je kopie staré sútry s buddhistickým jménem Usui ze Gjóho nebo Gjóce.

Co Mikao Usui učil, bylo nazváno Usuidó  – „cesta Usuiho“, a to, co praktikoval na pacienty, se s největší pravděpodobností nazývalo Usui teate, což znamená něco jako „Usuiho rukama“. Učení a nástroje výuky byly obvykle šité studentům na míru, protože každý student se učí jinak. Byla to až společnost Usui Reiki Rjóhó Gakkai, která později zformovala učení. Pozice rukou byly přidány pro ty studenty, kteří zjistili, že jepro ně obtížné pracovat intuitivně.

První studenti nikdy neslyšeli slovo „reiki“ ve vztahu k učení léčebných technik. Reiki bylo často používáno v souvislosti s Usuiho učením, ale ne jako název metody, nýbrž pouze v jeho doslovném znění ve smyslu ‚duchovní energie‘. Až když toto učení přišlo na Západ, se slovo „Reiki“ začalo používat jako název pro systém. Cílem Usuiho vyučování bylo poskytnout metodu pro studenty k dosažení osvícení, na rozdíl od náboženství. Ačkoli osvícení bylo cílem, uzdravení, která se tímto způsobem projevovala, byla pro studenty vedlejší efekt.

Co odlišuje Usuiho vyučování od jiných léčebných metod přikládání rukou, je jeho použití reidžu neboli „naladění“ připomínající studentům jejich duchovní spojení. Zdá se, že všichni Usuiho studenti obdrželi reidžu a pět pravidel, a ti se pak dále zajímali o učení, věnujíce se dalším studentům. Nezdá se, že byl na počátku nějaký rozdíl mezi pacienty a studenty, i když toto se změnilo v roce 1917. Lidé přicházeli k Usuimu z různých důvodů, někteří pro léčení a jiní pro duchovní nauky.

Zjara roku 1920 Usui podstoupil 21 denní praxi meditace na hoře Kurama a vzýval kušu šinren, což je forma šugjó, kázně nebo tréninku. Obecně se věří, že to bylo během těchto 21 dní, kdy Usuiho Reiki dosáhlo konečné formy. Hiei zan je hlavní komplex školy Tendai v Japonsku a je velmi blízko u Kjóta. Proto se domníváme, že Usui cvičil právě tam, pokud zůstával knězem. Meditační praxe Tendai nazývaná zazen šikan taza (dle Suzuki) Usuiho zřejmě inspirovala a jeho původní učení bylo buď z Hieizan nebo Kurama Jama.

Mikao Usui zemřel na mrtvici. Má pamětní kámen, který se nachází v chrámu Saihódži v okrese Suginami u Tokia. Reihó Čosó Usui Sensei Kudokó no hi, což znamená: Památník vztyčený na počest Usui Sensei, zakladatele Reihó (Reiki Rjóhó). Nápis na Usuiho památníku byl psán ve staré japonštině panem Okatou a panem Ušidou. Pamětní kámen Usui Reiki Rjóho Gakkai byl v Japonsku postaven rok po Usuiho smrti.

 „V dubnu 11. roku Taišo (1922) se Usui usadil v Haradžuku, Aojama, Tokiu a započal Gakkai učit Reiki Rjóho a také započal léčit. I mimo budovy byla místa plná párů obuvi návštěvníků, kteří přijeli z daleka i z okolí.“ Přeloženo z pamětního kamene.

„V září 12. roku Taišo (1923) nastalo veliké zemětřesení a vypukl obrovský požár. Všude bylo plno sténání od bolestí a zranění. Sensei s pocitem lítosti vyšel každé ráno a chodil po městě a uzdravil a zachránil nespočetné množství lidí. Toto je jen hrubý nástin jeho aktivity během takové situace.“ Přeloženo z pamětního kamene.

Byla to doba obrovské chudoby v celém Japonsku. Po zemětřesení Usui Mikao přestěhoval svůj domov a místo výuky v roce 1925 na Nakanoku, mimo Tokio.

„Vzhledem k jeho povaze a dalekosáhlé pověsti si mnoho lidí z místních okresů přálo mistra pozvat k sobě domů. Sensei tato pozvání přijímal, a tak šel do Kure a pak do Hirošimy a Sagy, až dosáhl Fukujamy. Neočekávaně zde však onemocněl a zemřel. Byl to 9. den 3. měsíce 15. roku Taišo (9.3.1926), ve věku 62 let.“ Přeloženo z pamětního kamene.